Léky a nemoci

Choroby přicházejí většinou nečekaně, nijak nezvány, a tudíž také nijak nevítány. Ba je tomu právě naopak. Každý se jí, tedy té nemoci, snaží zbavit co nejrychleji.

První pokusy jsou většinou jen takové domácí, čaj, citrón a tak podobně, bavíme-li se o nachlazení. Pokud to zabere, je dobře. Pokud ne, tak to není jen nachlazení, ale něco jiného, a to už je dobré si ke svému lékaři zajít. Ten by se měl na svého pacienta pořádně podívat, popřípadě poslat na nějaké testy či další vyšetření. Ale zcela jistě napíše nějaké recepty (možná) nebo minimálně dá radu co koupit. Nestará se o to, zda léky jsou nebo ne. Mu to totiž lékárna asi nehlásí, takže on napíše, co je na nemoc dobré a paciente starej se. Netuší, že začíná maraton ve shánění toho či onoho přípravku.

Lékaři by měly být nedostatkové léky hlášeny, aby je zbytečně nedoporučoval či nepsal. Jasně že nemůže vědět kde v které lékárně došly. Ale já mám na mysli ty léky, které se nevyrábějí a nejsou k sehnání nikde. Za což prý může zásobování lékáren. To je ten, kdo nám cuchá nervy a kdo by zasloužil trest nejtvrdší. Jenže je tomu opravdu tak?

Já jako laik samozřejmě nemohu tušit, jak to celé funguje, ale jedno vím jistě. Pokud výrobce přestane s výrobou, nebo má momentální výpadek, distributor ty léky prostě nemá, a tudíž je nemůže rozvážet. To je jasné jako facka. A zase z druhé strany, ze strany koncového prodejce, pokud on nenahlásí distributorům, že již lék nemají, nemůže to on nikterak vyčmuchat. Může to snad odhadnout, ale to jen na základě praxe nebo zkušeností.

Jak je tedy z celého článku patrno, distributor léků není většinou nikdy na vině toho, že léky nejsou v lékárně k dostání. Takže tato výmluva u lékárníků jen dost těžko obstojí.

Proto když budete zase příště běhat mezi lékárnami, nenadávejte na toho, kdo za to nemůže. Většinou je skutečně bez viny.